Flavia Pitis se narodila v Brašově v Rumunsku, kde nyní žije a tvoří.
Její umění zkoumá otázky identity a izolace. Její malba nemá za úkol představovat realitu, ale zpřítomňovat to, co ve skutečnosti chybí. Pitis si to většinou uvědomí izolací subjektu a jeho konfrontací s osamělostí šerosvitu. Temnota představuje nehmotné, ale citlivé formy očekávání něčeho nedefinovatelného a nastiňuje auru tajemné přítomnosti. Vesmír Flaviiných akcí se odehrává v místnostech bez přirozeného světla. Tato díla, namalovaná technikou šerosvitu, představují akce, které se zdají být odsouzeny tím, že byly vytvořeny ve tmě. Zejména toto tmavé pozadí vytváří příležitost pro vzhled záře, záblesků a reflexů. Neexistuje nic jiného, co by pomohlo definovat prostor, než stín vržený lidskou postavou.
Flavia Pitis
The Heart of the Earth
Vystavující autorka: Flavia Pitis
Kurátorka výstavy: Bára Šedová
8. října – 28. listopadu 2025
Výstava Srdce Země je obrazovou meditací nad vztahem člověka a planety, mezi vnitřní krajinou těla a geologickou pamětí Země. Není jen vizuálním zážitkem, ale především pozváním k zastavení a tichému uvědomění, že to, co hledáme ve vnějším světě, může být zároveň ukryto v nás. Inspirací se stal paraíbský turmalín, kámen oslnivě tyrkysové barvy, kdysi vnímaný jako pulzující srdce samotné planety. Jeho obraz oživuje myšlenku, že Země je živá tkáň, v níž se rodí jádro existence, že není pouhou kulisou, ale bytostí, s níž jsme neoddělitelně spojeni.
Flavia Pitis, současná rumunská malířka, se dlouhodobě zabývá hledáním obrazového jazyka, který propojuje tělesné a spirituální dimenze. Její tvorba vyrůstá z tradice klasického malířství, avšak přetváří je v intimní a současný jazyk. Ve svých plátnech zkoumá osamění, melancholii a atmosféru vnitřního napětí. Ženské postavy, často odkazující k autorce samotné, se objevují někdy v odvráceném pohledu, jindy odkrývají tváře, vlasy a gesta rukou, v nichž se koncentruje tichá síla i křehkost. Jejich uzavřenost i ticho působí jako předtucha či touha odprosit a vyjádřit to, co zůstává nevysloveno. Světlo v jejích malbách není pouze malířským prostředkem, ale metaforou intimity a křehkého zjevení, jako by záře zvenku mohla být současně ukrytá uvnitř nás.
Symboly, které se v obrazech objevují, fungují jako stopy paměti a nesou charakter i emoce děl. Krajina není jen pozadím, ale rozšířením lidského těla, živým prostorem, který dýchá a vibruje. Obloha se objevuje ve všech svých podobách, od jemného šera až po oslnivou záři, a vytváří dynamiku s figurami ponořenými do polostínu. Tyrkysové tóny evokují atmosféru moře a hloubku minerálů, zatímco hnědé zemité odstíny připomínají hlínu, zakořenění a paměť. Některé obrazy jsou malovány na skládaném plátně, jehož struktura dodává dílům další rozměr. Figura osciluje mezi přítomností a nepřítomností, mezi tíhou země a lehkostí oblohy, mezi intimitou a univerzálním rozměrem, ale také mezi realitou a snem. Výstava tak představuje spojení krásných figur a krajiny, v níž se objevuje množství zajímavých detailů a anomálií.
Heart of the Earth je výstavou o vrstvách, o tom, co se ukládá do prostoru, do těla i do paměti. Její atmosféra otevírá prostor pro ekologickou reflexi a připomíná, že jsme součástí tichých rytmů, které nás přesahují. Výstava je pozváním k naslouchání impulzům, které probíhají mezi námi a světem, připomíná, že obraz není jen rámem, ale branou k úvahám o životě, o Zemi a o lidském srdci.
Bára Šedová